Exponát měsíce

2025/12 : Pravěké korálky a perly

Korálek můžeme definovat jako malý ozdobný předmět s otvorem pro navlékání, který patří mezi nejstarší šperky.

Archeologické nálezy dokazují, že jejich výroba byla nedílnou součástí pravěké kultury. Nositelům nesloužily pouze jako ozdoba či amulet, ale vypovídaly rovněž o jejich společenském statusu. Korálky se vyznačují nesmírnou rozmanitostí, co do velikosti, tvaru a materiálu použitého k jejich výrobě. Mezi hlavní suroviny, ze kterých se korálky vyráběly, patřily zejména kámen, hlína, lastury, kost, jantar a sklo. 

Z kamenných surovin byl oblíbený mramor, z něhož se vyráběly zářivě lesklé perly, ze kterých se skládaly náhrdelníky, náramky i nášivky na oděv. Z drobných schránek domácích šneků a mlžů byly rovněž zhotovovány náhrdelníky. Často se objevovala kombinace provrtaných perleťových, lasturových či kostěných kotoučků a provrtaných zvířecích zubů. 

Pro výrobu perel se v pravěku díky snadné opracovatelnosti používal také jantar – fosilní pryskyřice převážně jehličnatých stromů z období třetihor. V Evropě se ve velkém množství vyskytuje na jižním pobřeží Baltského moře. Baltský původ mají dle analýz i jantarové šperky nalezené na našem území. Jantarové perly jsou žluté až medově žluté. Nepochybně oblíbené byly v době bronzové, což dokládají nálezy z tohoto období, a to  především z hrobových celků. 
Doba bronzová je rovněž prvním prehistorickým obdobím, ve kterém zaznamenáváme přítomnost skleněných artefaktů na českém území. Jedná se vesměs o malé, kroužkovité korálky modrozelené barvy z hladkého jemně zrnitého materiálu. Ve starší době železné se skleněné korálky objevují již zcela běžně. Oblíbené byly především výrazně žluté korálky s modro-bílými očky. Technika výroby korálků s očky byla založena na navinutí skloviny na jádro, které bylo nejspíše pískové, jak nám dokládají některé korálky, u kterých jsou uvnitř otvoru přitavená zrnka písku. Následně byl korálek zdoben nanášením kapek skloviny na sebe, díky čemuž vznikl vrstvený nepravidelný kruhový vzor, který někdy byl i plastický. Je možné, že pravěké korálky s očky sloužily jako amulet s ochrannou funkcí.  Díky svojí barvě a kruhovému symbolu, kterým se v té době často zobrazovalo slunce, mohly také souviset se slunečním kultem, který se v tehdejší Evropě těšil velké oblibě a byl široce rozšířen.

Vystavené jantarové perly byly nalezeny v kostrových hrobech během archeologických výzkumů, v dnes již zaniklé obci Jenišův Újezd. Pocházejí ze starší doby bronzové - únětické kultury (2 300 – 1 700 př. n. l.).

Skleněné žluté korálky s modro-bílými očky typické pro starší dobu železnou (800 – 380 př. n. l.). Dva z vystavených korálků byly objeveny v roce 1882 v Obřím prameni v Lahošti. Zbylé korálky, včetně zdeformované světle modré melounovité perly, nalezli archeologové teplického muzea v kostrových hrobech, během záchranného výzkumu před zasypáním obce Radovesice. 

Nezdobené hliněné korálky objevili archeologové v Měrunicích v roce 2009. Jejich datace spadá do starší doby železné. Zdobený hliněný korálek pochází z Bíliny a do archeologické sbírky byl získán koupí v roce 1924.

Soubor drobných bronzových korálků byl součástí výbavy kostrového hrobu, který v Lovosicích v roce 1896 prozkoumal Robert von Weinzierl. Datace spadá do starší doby bronzové – únětické kultury.

V Lovosicích ve dvojitém kostrovém hrobu byl objeven náhrdelník z korálků vyrobených opracováním mušlí do tvaru kotoučků. Stáří hrobu spadá do období neolitu - kultury se šňůrovou keramikou (2 900 – 2 350 př. n. l.).

Mgr. Kateřina Laufová, kurátorka archeologické sbírky