Exponát měsíce

2026/2 : Ansa cornuta

„Ansa cornuta“ nebo také „ansa lunata“ je archeologický termín určený zvláštně tvarovaným uchům na džbánech starých zhruba 5 tisíc let.

Přesněji se jedná o rohatá ucha pocházející z řivnáčské kultury (2900 – 2700 př.n.l.), která spadá do pozdní doby kamenné. Kultura byla pojmenována podle vrchu Řivnáč u Žalova, kde bylo Čeňkem Rýznerem v 80. letech 19. stol. objeveno výšinné sídliště. V době objevu bylo sídliště přiřazeno tzv. nordickým kulturám, které se časem rozpadly do mnoha rozličných kultur a tento termín, tak zanikl. Až o cca 40 let později Jan Axamit na základě podrobného rozboru keramických nálezů kulturu vyčlenil, i tak trvalo dalších 20 let, než byla uznána širší společností. Džbány s rohatými uchy jsou pro tuto kulturu zcela typické. 

            Rohaté džbány, podle svého vzhledu, a také protože se často nachází více jedinců pohromadě, se řadí k picím nádobám. Soubory picích keramických nádob byly pravděpodobně využívané při rituálech nebo picích slavnostech. Právě přítomnost plastické ozdoby napovídá o společenském významu. Rohy na uchu byly původně označené již zmíněným pojmem „ansa lunata“, což v latině znamená rohy měsíce a odkazuje se k měsíčnímu srpku.  Měsíc v tomto případě měl symbolizovat ženský element. Později v 60. letech minulého století byly rohaté výčnělky přirovnávány spíše k rohům býka a byl zaveden termín „ansa cornuta“. V období pozdního eneolitu lidé zavedli oradlo tažené párem dobytčat. Význam domácího dobytka (mimo zdroj mléka a masa) se tak opět o něco zvýšil. Rohy býka mohly být symbolem tažné síly, prestiže vlastnění stáda a možná i principem maskulinity. I přes velkou snahu dnes již víme, že symbolický smysl nelze přesně zjistit a lze jen spekulovat nad původním významem. Vykrojení mezi výčnělky mohlo být využíváno na opření slámky nebo naběračky a mělo zcela praktický účel. 

Veronika Rohanová - archeoložka RMT