Stavební historie teplického zámku

Na architektuře zámeckého areálu se odrazily stavební slohy počínaje románským až po historismy 19. století. Začátek výstavby spadá do 2. poloviny 12. století, kdy královna Judita založila "u vod teplých" klášter benediktinek s kostelem zasvěceným Janu Křtiteli. Kolem kláštera se rozkládala vesnice a z ní nebo vedle ní se vyvinulo na konci 13. nebo na začátku 14. století město Teplice.

Za husitských válek byl klášter poškozen, jeho majetků se zmocnil husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic a řeholnice odtud ve 30. letech 15. století odešly. V 60. letech 15. století král Jiří z Poděbrad převedl klášterní panství na svou manželku Johanu z Rožmitálu a budovy kláštera byly přeměněny na její opevněné sídlo, uváděné v pramenech jako hrad, zámek či tvrz. Po smrti královny Johany se držitelé rychle střídali a větší stavební činnost nastala až v době Volfa z Vřesovic, nejvyššího písaře Království českého, hejtmana pražského Hradu a prezidenta české komory, který držel Teplice v letech 1543-1569. Z této goticko-renesanční fáze zůstala přízemní část hlavní budovy s průjezdem a kamenným portálem, spodní část západní věže a zámecký kostel, v němž byl Volf v roce 1569 pochován.

Od roku 1585 držel Teplice rod Vchynských. V době jejich vlády byla dokončena stavba hlavního traktu a doplněna arkádami. Tato budova se nazývala nový zámek, zatímco přestavěnou východní, jižní a západní budovu někdejšího kláštera vytvářející vnitřní nádvoří, jmenují písemné prameny starým zámkem. Nároží nového zámku zesilovaly věže s báněmi. V té době již stálo západní křídlo hlavního traktu vybíhající do parku. Na východním okraji zámeckého areálu kolem roku 1600 vznikl lusthaus zvaný Kolostujovy věžičky. Po smrti posledního českého majitele Teplic Viléma Vchynského, zabitého v roce 1634 spolu s Albrechtem z Valdštejna v Chebu, získal panství císařský maršál Jan Aldringen. Za jeho nástupců Clary-Aldringenů ve druhé polovině 17. století začala barokní přestavba zámku, při níž bylo strženo starší západní křídlo a místo něho postavena Nová budova, v jejímž přízemí byly koňské stáje. Panský stavitel Christian Lagler postavil v první třetině 18. století v těsném sousedství zámku Zahradní dům (dnes je v něm galerie a obřadní a koncertní síň) a jeho dílem je patrně i barokní voliéra se zahradním schodištěm u Kolostujových věžiček.

Zásadní přestavba zámku v duchu pozdního baroka začala v roce 1751 a podstatně změnila vnitřní dispozice prvního a druhého patra hlavní budovy. Další fáze započatá v roce 1787 má už klasicistní ráz. K pravému západnímu křídlu (Nové budově) bylo přistavěno v letech 1787-1789 divadlo a zahradní salón, k němuž vedlo z parku dekorativní schodiště. Stavební úpravy na přelomu 18. a 19. století dodaly parkovému průčelí hlavní budovy monumentální vzhled zesílením arkád v přízemí, takže vznikly mohutné sokly, z nichž vybíhají vysoké pilastry toskánského řádu. Povrch průčelí byl upraven bosáží. Nová fasáda směrem do náměstí získala jednoduchý klasicistní vzhled. Zámecký kostel a rovněž jižní a východní budovu starého zámku pozměnily úpravy v duchu romantizující gotiky.

V roce 1817 byla přestavěna barokní kopule západní věže na klasicistní a východní věž byla snížena na dnešní stav. Historizující úpravy započaté na konci 19. století zasáhly interiéry prvního patra prolomením arkád do sousedních prostorů a taktéž vnitřní nádvoří, kde byla zřízena terasa a opěrná zeď s balustrádou. V letech 1929-1931 bylo přestavěno zámecké divadlo na obytné místnosti a knihovnu.

Uvnitř zámeckých budov jsou dodnes dochovány hodnotné interiéry jako např. sál s malovaným kazetovým stropem, rokokový sál s bohatou štukovou výzdobou provedenou francouzskými řemeslníky v roce 1772 či pokoje s rokokovým, empirovým a biedermeierovským vybavením. Tyto prostory kdysi byly svědkem soukromých návštěv i politických schůzek evropských panovníků a bohatého společenského života, jemuž dodávali lesku kníže Charles de Ligne, Giacomo Casanova, Johann Wolfgang Goethe, Fryderyk Chopin, Franz Liszt a další. Sídlem Clary-Aldringenů byl zámek do začátku května 1945, pak se poslední soukromý majitel JUDr. Alfons Clary-Aldringen a členové jeho rodiny po různých peripetiích usadili v Německu, v Itálii a v USA.

V roce 1947 dostalo zámeckou budovu do užívání muzeum v Teplicích. 

Mgr. Jitka Budinská